Kus února – vařím z nouze, chození ve vodě a přichází Sabča…

Kačka posílá hezky osvětlenou Vlašim.

No… Chce to hodně představivosti vidět v tomhle osvětlenou Vlašim, ale ptáci pořvávaj docela líbivě. Ráno se navíc budí do zasněžený krajiny.

Je hrozný vidět, jakou maj všichni ti pacienti o berlích a vozíčcích kliku, že si můžou užívat břečku na chodnících a klouzající schody a my ostatní musíme chodit po asfaltu a zámkovce jako by se doslova nechumelilo.

Pátýho druhý! Kačka šla poprvé do bazénu!

Chodila bez držení a bez pomůcek, prostě sama! Díky vodě byla lehčí a zvládla to! Prej to bylo úžasný… a není se moc čemu divit.. Tohle bylo nejblíž normální chůzi od nehody…  První kroky po takový době! Brečela dojetím. 🙂

Sakra. Taky jsem si mohl pobrečet u svýho prvního chození, abych tomu dodal emoční hloubku, ale to ne… já radši budu dělat ksichty. 👌

Neměla s sebou telefon, takže není natočená, ale příště ho prej vezme.

Já dostal od právníka za úkol vyfotit se. Nevím jestli do nějakýho zvrácenýho albíčka 😀 nebo to potřebují kvůli soudu, kterej mimochodem nebude nikdy brzo, co jsem tak zjišťoval. Takže nastavuju samospoušť a jdu se postavit ke zdi. Většina fotek je mimo soudní síň nepublikovatelná, ale dlouho jsem neukázal strejdu jizváka. Takhle vypadá, když je celej den narvanej v lineru a v protéze. Jo a nekoukejte na rostoucí pupek…

Celej zvrásněnej. Vytvářej se mi tam nový faldíky. Ale stále hubne. Stejně jako moje pravá půlka. Aby ne, když jí vždy ob den odbrousím kus kůže…

Má přijet brácha na víkend, tak musím něco uvařit. Začnu dezertem, ízy… V lednici se mi nějak objevily borůvky (děkuju tatinko a mamínku), takže jdu udělat jedinej dezert, kterej umím, pokud nepočítám tvaroh s kakaem. (A to počítám, takže umím dva dezerty!)

Mňam! Je to asi jen o jednu ingredienci složitější než ten tvaroh s kakaem, ale je to výborný! 😀

Nejtěžší část “receptu” je nechat to v lednici pár hodin, aby se piškoty rozmočily. Tahle část mi přijde velmi nereálná. Konce receptu se tak dožije maximálně polovina celýho objemu.

Navíc jsem při svých toulkách kuchyní (čti sbírání padlých borůvek ze země) zjistil, že dovedu poskočit na jedný noze. 😀

Tak dobrej pocit z protézy mám, že se nebojím celou vahou opřít do nohy. Teď mi fakt vyhovuje. Sice se do ní každý ráno soukám, jak kaktus do punčochy, ale jakmile jsem v ní, cítím to její objetí a kontakt s podlahou. 😍

A nejvíc nejlepší je, že v pondělí (asi za tejden) si budu moct vyzkoušet na vlastní nohu Genium (sice ne x3) ale až na detaily a cenu prakticky identickej bionickej kolenní kloub. Mělo to bejt dřív, ale ještě jim z Německa nepřišla zápůjčka, takže se to trošku odložilo.

Kačka posala fotku fitka a sebe v akci.

Chodí tam šlapat rukama/nohama. 🙂

Po dezertu se pouštím do dalšího projektu. Lasagne! 😀

Na to divný bílý slovo (bešamel) s pofidérní konzistencí samozřejmě kašlu, jediná světlá surovina bude tuna sýru.

Je to dobrý! Nikomu kromě bráchy bych to asi nenabídnul, ale mně to fakt chutná! 😀

Dokonce snídani jsem udělal pěkně pestrou. Bez použití jediný zeleniny! A pak, že to nejde… Takhle se já starám o „malýho“ bráchu. xD

PS: Kečup se hodí ke všemu a pokud vám to s kečupem nechutná, nejspíš jste ho použili málo…

PPS: Na fotce je vidět tvaroh s kakaem, mamka totiž nevěřila, že přežijeme víkend bez její pomoci, takže nám stejně přivezla víkendovej survival kit.

A Kačka zase cvičí…

A pak si šla z balkonu poklidit věci. Hlásej nějaký větříky. Bouře Sabinka, či co. Má to holčičí jméno, tak to bude asi pěkný peklo. Prej si maj nabít mobil pro případ výpadků proudu a sestřičky přivazujou vše, co by mohlo páchat škodu.

No a Sabča už přichází…

Uvidíme, co ta holka vyvede. Zítra jedu na zkoušku génia!!!!

Dobrou…