DEN 48 – I’m sexy and I know it!

Kačka začíná den audiovzkazem z vizity… Po operaci jsme mysleli (a myslet znamená ho*no vědět, že jo), že se Kaččina pravá ruka bude vracet zpět do dlahy na cca dva týdny… no, nebude. Už ji nechaj volně a dokonce ji má začít cvičit… jakkoliv… do bolesti. To je asi dobrá zpráva. Dlaha totiž byla docela těžká a její slaboučké ruce s ní měly problém, teď se jí v tomhle ohledu uleví. Levou nohou už začíná trochu hýbat a hlásí, že dnes už nebyl takovej porod dostat jí na podložní mísu, jako předešlé dny (od operace) a za cca týden až 14 dnů jí začnou rozhejbávat pravou nohu od kolene dolů. Na to se netěší vůbec, protože jestli ji něco na tý noze bolí, tak to není stehno, který bylo operovaný naposledy, ale podkolenní jamka a kotník (při pohybu)… takže to si užije…

Když se k tomu připočítá ta bolest na hrudi z hlenů a kašlání, tak jí to moc nezávidím… ale těšíme se na lepší zítřky…

Dnes je ten den, kdy si musím vybrat mezi Hradcem a Kladrubama, protože podle toho bude vypadat moje propouštěcí zpráva. Pečlivě to zvažuju téměř celý pobyt. Ptal jsem se na názor hromady mých terapeutů i cizích doktorů a ostatních pacientů. A rozhodl jsem se pro Hradec. Tady budu na blízku všem… a moji protetikové to tady pravidelně navštěvujou… bude to ze všech stran nejvýhodnější volba. Možná bych byl v Kladrubech zavěšenej na nejmodernější přístroje, ale ohledně tréninku se stejně nic nevyrovná rozbití si (málem) huby na čerstvě setřený podlaze… to jednoho naučí mít stabilitu a odhodit rychle berle, aby se chytil madla… xD  

Takže když jdu na propouštěcí pohovor k doktorovi, mám už jasno. Chci být tady. Doktor je očividně rád a dává mi poslední instrukce. Vyzvedává mě ségry přítel a jedem nejdřív k nim a pak mě převážej domů… 🙂

Odpoledne se chystá charitativní divadelní představení pro rodinu mého kolegy z práce. U jejich maličký Sofinky doktoři diagnostikovali chorobu SMA… laicky to chápu jako ochabování různých svalů a měl to snad i Hawking… Ze dne na den se jim změnil život a pokud nebudete mít co číst, což vzhledem k mýmu tempu je veeeeeeeelmi pravděpodobný, tak tady http://www.nadejeprosofinku.cz je jejich příběh…

No a na to charitativní divadelní představení se chystám… protože je mám rád a naše společnost to tak trochu zastřešuje a pořádá to jedna skvělá Bára, která s tím měla spoustu práce, a přijít tam je to nejmenší, co můžu udělat… 🙂

Oblek si ale brát nebudu, tak formální večer to nebude a navíc se mi fakt nelíbí, když člověk bez nohy nosí na jedný nohavici uzel nebo to má zkrácený a zašitý. Nevím, jak to budu dělat já. Tenhle problém jsem teda za sebe zatím nevyřešil. Beru kraťasy a svetr 😀 

Tam i zpátky mám odvoz, ale místo žabky si vemu elegantní černou tenisku… Na místě ale zjišťuju, že mi nejvíc slušej lodičky… k tomu uzoučkýmu lejtku… no ne?

Jinak představení samotný bylo na mě dost náročný na udržení pozornosti a ani ohromný množství mirindy (čti cukru) to nezachránilo… nebylo špatný, to ne, ale já radši jednoduchý a přisprostlý komedie… Každopádně se vybralo docela dost peněz na dobrovolným vstupným a tombole, takže spokojenost… 

Večer ulehám krásně unaven. Viděl jsem kromě představení i celou řadu kolegů a přátel a oslovilo mě i pár neznámých lidí… a prej mám psát rychlejc…

To určitě… jdu spát! Dobrou! 

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn