DEN 39 – Bolest je subjektivní, ranní vysílání a výslech

Ráno se na vizitě ptám doktora ohledně svých bolestí a co s nimi dělat… povzdechne si a říká…. Víte, bolesti jsou subjektivní pocit, co mi neřeknete, s tím nemohu nic udělat… trochu mi spadne čelist, protože mám pocit, že o tom, jak moje bolesti vnímám, už ví i uklizečky… v hlavě se mi odjišťuje granát. Odevzdaně doktorovi povídám, že mě tedy trápí jen a pouze fantomovy bolesti a klidně mu je znovu popíšu tak, jak jsem je popisoval každému, kdo se mě kdy na bolest zeptal… a většina z nich si to i napsala do nějakého prográmku, který se očividně nesdílí, jinak by se pořád dokola každý neptal na to samé 🙂 Doktor mi na to pouze říká, že na fantomovky nic není a že to musím vydržet… čelist spadla úplně a odjištěný granát mi vypadl z ruky…

Dohodli jsme se, že zavolám do ambulance bolesti a požádám paní doktorku, aby sem na kliniku přeposlala zprávu a případně navrhla co dál… Paní doktorka mi určitě něco vymyslí, hezky mi naslouchala a nepředepsala mi brufen… hurá!… Bohužel se ještě nevrátila z dovolené, tak mám znovu volat zítra…

Ségra mě hned na to straší zprávou, že prej o blogýsku mluvili v rádiu! 😀 Hustý! To chci slyšet… o ničem jsem nevěděl ani nevím jaké rádio to bylo… asi prej rozhlas…

Naštěstí mám všude svoje sojky a jiné ptáčky, takže se ke mně dostala nahrávka z rádia poměrně rychle..a tady je… 🙂

Nejde vám to přehrát? Zkuste kliknout sem pro přehrání v jiném okně…

S paní hlasatelkou jsem si pak na twitteru vyměnil pár zpráviček… celý výstup byl improvizace bez jakékoliv přípravy a proto obsahoval i pár chyb (špatný měsíc, Kačka přítelkyně)… Přesto je to ale silný zážitek… slyšet o sobě mluvit v rádiu!

Postarší pán vedle mne spí tak 60% dne… Je jak novorozeně nebo štěňátko… 😀 jenže spí dost nahlas 🙂 škoda, že ho neudržíme vzhůru déle… ale když je vzhůru, tak je velmi fajn na pokec 🙂 Samozřejmě mě zajímalo, jak přišel o nohu… Je to cukrovkář (drtivá většina lidí tu jsou amputáři kvůli cukrovce)… Šílený ale je, že ta noha ho vůbec nebolela a fungovala do poslední chvíle normálně a najednou dostal zprávu od doktora, že noha musí pryč… to je taky slušnej extrém… dojít si na operaci po svejch a odevzdat jim tam nohu… Vzali mu ji v únoru 2019 a teď se po 7 měsících z vozíku učí chodit…

Abych unikl předobědovému chrápání, jdu do posilovny 🙂 potom si dám sprchu a náááááádherně si obvážu nohu… kéž by to vydrželo… Fyzio se ještě s panem doktorem nedomluvila na tom, jak se mnou naložit. Takže všechny bloky “chození”, které mám v rozvrhu, znamenají posilovnu…

Kačí posílá fotku oběda, který jí byl sestřičkou krásně nakrájen… to je servis 🙂 Už jsem vám (sestřičky) děkoval? Děkuju za péči 🙂

Odpoledne za mnou přišel detektiv a proběhl snad dvouhodinový výslech… zajímalo ho kompletně vše, od mojí nálady před nehodou až po to, co jsem dělal těsně před tím, než přijel… Musím uznat, že z něj šel respekt, ale zároveň byl přátelský a milý, i tak jsem ale doufal, že Kačku dvě hodiny zpovídat nebude… Ona si beztak ze dne, kdy jsme bourali, pamatuje pouze to, jak dáváme kytku pro mamku do kufru a pak až probuzení v nemocnici… Doktoři říkají, že si účastníci nehody rozvzpomenou jak to bylo třeba až za 3 měsíce… nebo taky nikdy… Tak Kačka doufá v nikdy…

Výslech skončil… s detektivem se rozloučíme, přeje mi hodně sil a prý obdivuje můj přístup, který není běžný… a odjíždí do fakultky za Kačkou…

Při nehodě tam údajně jeden z hasičů našel na zemi kus “něčeho” o čem nevěděl co to je a čí to je tak se zeptal zdravotníků, jestli to není jejich.. a oni prý jen taktně kývli směrem ke Kačce… že to patří tady slečně… byla to její kost… [pokud jsem to překroutil, tak se omlouvám… už nevím, kdo mi tohle říkal :)]

Kačka po dvou hodinách píše, že to bylo dlouhý a je vyčerpaná… Na zdi se jí ale objevil motivační plakát od kolegů z práce a je z něj nadšená 🙂 konečně má pořádnej výhled…

Za kolegou přišla návštěva (mladý muž) a najednou na mne promluvil. Prej že jeho žena netrpělivě čeká na další článek blogýsku a jeho tchýně mě měla na sále :))) tak snad jim nebude moc vadit, že si tu stěžuju na chrápání jejich přibuzného 🙂 kdo nechrápe, ať hodí kamenem komentář pod článek…

Naši jsou tu… řešení na bolest sice nemají, ale svou péčí to vynahrazují… Mamka přivezla výbornou večeři a táta mi právě dělá masáž zad a zlepšuje se v tom… ale nechám ho ještě trénovat.