DEN 38 – Nuda v Hradci a kde koupit pandu…

Je neděle… v rehabilitační klinice to je den naprosto k prdu… v sobotu tu byla, alespoň přes dopoledne, otevřená tělocvična a to dnes bohužel není… většina chovanců si v pátek žádá o víkendovou propustku a jsou až do nedělního večera doma… to se na mě ale nevztahuje, protože tam je nějaké pravilo o třech dnech od hospitalizace… příští víkend ale domů půjdu…

Nohu jsem si obvázal sám… není to tak úhledný, jako od fyzio, ale jinak spokojenost… stažený to je fest… 🙂

Posílám Kačce fotku jídla, na který se může těšit 😀 Dostáváme totiž obědy o pár minut dřív, než Katčino oddělení… Děkuje mi a že jsem prej velmi přející… 😀

A ona obratem posílá to své… bála se toho dotknout… za to já Jsem asi slušná popelnice, mně to chutnalo… fakt 😀

Po obědě pokračuje flákání… když v tom “se zapne” televize a spolubydla tam pevnou rukou volí Vychytávky Ládi Hrušky… myslel jsem, že ordinace a ulice jsou vrchol mučení…ale teď bych si přál koukat na to, jak Zounar zachraňuje svou matku, aby se s ní vzápětí pohádal… Takže beru sluchátka a notík a opisuju další den z téměř nečitelných poznámek v papírovém jednorožčím bločku 🙂

Takže se celý den jen tak povaluju a mám z toho akorát tak blbou náladu, že nic nedělám a nikam se neposouvám… takovej zbytečnej den v kalendáři… alespoň se těším na návštěvy a na večer, až řeknu paní doktorce přes prášky, že brufen nic moc… Teda spíš nic, než moc a vymyslíme novou možnost z těch tisíce dalších prášků na bolest… 

Na twitteru mi přichází dotaz, který mne pobavil 😀 Že prý kde se dají sehnat ty boží pandí krabičky 🙂 Tak pokud to ještě někoho zajímá, tak v Pepco… :DD

Kačí si do chatu “stěžuje”, že se jim po chodbě zase nese volání jedné z pacientek z jiného pokoje na sestřičky… nepoužívá ten telefonek na přivolávání sester a radši křičí pořád dokola “sestřičkooooo sestřičkoooo…” a prý se to dělo i v noci… na celé křídlo to bylo slyšet… důvod samozřejmě nevíme… ale když k ní sestry přijdou, tak nic neříká… :/

S Kačkou se přišla rozloučit jedna ze sestřiček… odchází na jiné oddělení a pozdravuje i mne… já si je bohužel jménem nepamatuju, tak nevím, která to byla… ale děkuju “Vendy” 🙂

Večer přichází… a s ním paní doktorka přes prášky… ani nevím, jak se to seběhlo, řekl jsem, že brufen neudělal nic, fantomovky stále mám a čekal jsem návrh co jiného… a doktorka místo toho nějak vycouvala z pokoje a už jsem ji neviděl… tak jo… ty vole… asi jsem byl moc náročnej na brufen… Zeptám se ráno na vizitě, co s bolestí… určitě se tomu dá nějak pomoct…

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn