DEN 36 – Nová hůlka, pot a rozbitej slon

První oficiální den v rehabilitačním procesu! Spal jsem dobře, až na decentní chrápání mých kolegů… Po snídani, která je stejně bídná tady, jak ve fakultní nemocnici…

…jdu zpět na pokoj do postele a čekám na vizitu. Přichází sestřička (v celém blogýsku nedělám rozdíl mezi sestrou a sanitářkou, všichni všem říkáme sestřičko…) a s ní přichází stejný zlozvyk, jako v nemocnici… pro vizitu se musí vše blýskat, takže alou z postele a steleme… navíc dostávám vyhubováno za prostěradlo (máme ho speciálně jen a pouze na cvičení), které je pověšené na zábradlí u zdi… dala ho tam ona sama, aby se ji nepletlo na mé posteli a mohla ji ustlat… s žertem na to poukážu a hned se mi omlouvá… usmívám se… vypadá unaveně… takhle brzo ráno… a to ještě neví, co ji se mnou čeká 😀

Vizita proběhla v poklidu… každý den vás ráno navštíví váš ošetřující… zeptá se, jak se vede… jestli se neobjevily nějaké nové potíže a tak… No a každou středu je velká vizita… opravdu VELKÁ vizita! Ale o tom až jindy… pravděpodobně ve středu… 😀

Kačka píše, že jí sestřička omylem rozbila slona a teď se ho snažej slepit jen musej najít všechny součástky po zemi… uklidňujou jí, že u nich na chíře dokážou spravit cokoliv… i polámanýho slona :DD ale že prej bude vidět trochu polámaná noha na něm… Tak Kačí odpovídá, že alespoň bude víc jako ona :))))

Moje úžasná fyzio mi dala nový klacky… Jsou to francouzský hole! A ne ledajaký… tyhle jsou ultralehký a odměkčený… krásně sednou do ruky a jsou fakt pohodlný… První kroky s nima se mi hodně klepou lokty, protože mám strach, že se to nějak zvrtne ale po 5 minutách šmajdání už chodím s daleko větší jistotou… a hlavně to je rychlejší a obratnější.. o hodně obratnější! Schody nahoru i dolu už nejsou problém… akorát na nošení věcí to je horší… tím, že nemůžu uvolnit ruce… kafe nebo polévku si takhle asi neodnesu… nebo teda zatím nevím jak…

Je čas vyrazit na první dnešní blok a to je chůze! Tři týdny po amputaci… Pán co leží vedle mne přišel o nohu v únoru… to je už 6 měsíců… a ještě nechodí… ani o berlích… jen vozejk a pomalu zkouší nohu… ale moc mu to zatím nejde 🙁 budu sledovat jeho progres během pobytu…

Mám nové hole… tak to vemu po schodech! Za mnou slyším hlasy… jde za mnou hejno mladých terapeutek… sakra… pacholku… teď to nesmíš po*rat… Takže jsem to posral… na předposledním schodu jsem zase zavrávoral… respektive jsem holí zavadil o schod a to mě rozhodilo… takže jedna slovenka z hejna vyjekla a vyhubovala mi 😀 Pak mi až do konce pobytu (rozto)mile připomínala, že neumím chodit po schodech :DD

Fyzio si mě bere stranou, protože je na chodníku slávy (taková obradlená rovina) plno a jdeme mrknout do fitka, co tam můžu vše cvičit. Trochu jsem se zapotil na rotopedu, kde se maká i rukama a v tom přichází můj protetik, aby mi vyzkoušeli ty univerzální interní protézy… Jenže noha je ještě oteklá a tak nepasuje do velikosti, do které by měla… navíc když použijeme větší a utáhneme ji, tak cítím, jak se mi při zatížení jizva (držící už jen na 7 stezích a na tom, co stihlo srůst za 3 týdny) hodně rozpíná a fyzio i protetik to okamžitě poznali a přestali jsme. Pravděpodobně to rozhodnutí o chůzi doktor uspěchal… to beru jako osobní prohru a obrovské zklamání… každopádně radši protézu sundáváme a fyzio se prý poradí s doktorem co a jak. Mám strach, že tu jsem předčasně a pošlou mě domů se doléčit 🙁 to je vtipný ne? Včera ráno se mi sem vůbec nechtělo…

Ušetřil jsem tedy čas, kterej jsem měl prochodit s protézou a jdu si popovídat s ergoterapeutkou… „Ergoterapie“ je pro mne nové slovo… jestli jsem to dobře pochopil, tak to je původně obor, který vznikl z fyzioterapie a je více zaměřen na to, jak pacient zvládá každodenní činnosti… jaké pomůcky může a bude potřebovat… jak vybrat vhodný vozík… jak modifikovat bydlení… jak si ulehčit každodenní činnosti a přitom si nezničit záda atp. … Navíc mi tahle ergo bude provádět tu mirror terapii 🙂

Je tak akorát čas, abych si na pokoji vzal cvičící prostěradlo a šel na skupinové cvičení. Jsme v místnosti s cca 10 postelemi a na každé je pacient… většině chybí jedna noha… a je jim dost (let)… takže následující cviky jsou spíš pro ně a já jsem dělal vše s větší zátěží a náročněji, abych z toho taky něco měl… ale jako protahovačka dobré… bral bych to ale delší… těch 30 minut uteče jak nic…

Máme docvičeno a do oběda skoro 2 hodiny… to se mi nelíbí, chci něco dělat… jdu do fitka! S hudbou v uších tam hodinku blbnu na všech možných přístrojích… nakonec má největší úspěch TRX a žebřiny… jsem hezky upocenej a je to pot z fyzické námahy a ne z bolesti, prášků nebo horkého oběda…

Před obídkem si dávám sprchu… Nejdřív trochu neobratně vymýšlím nejlepší postup, jak se v této nové sprše nejlépe svléknout, přepravit do sprchy, usušit a obléknout… Protože zatím nevím, kde bude suchá zóna a kde to bude celé pod vodou… Taky tam musím nějak dopravit šampón (lomeno mejdlo lomeno sprchovej gel lomeno přípravek na podlahu a odstraňovač rezu v jednom).

Copak dnes asi bude za mňamku? Knedlíky s uzeným… gigantická porce…  Dobrý! Dost!

Moje špatná vlastnost, kterou vždy uvádím na personálním pohovoru je ta, že co dostanu na talíři, to sežeru… i když třeba v půlce už vím, že jsem plnej… A jelikož teď vážím o dost kilo míň… měl bych na to myslet a jíst míň… Takže naschvál jím víc zelí než knedlíků a jeden knedlík tím pádem zůstává suchej a tak ho nechávám 🙂

Kačí si stěžuje, že na ní to bylo moc mastné. Nebejt rodiny, tak by v nemocnici nepřežila… Jídelníček v nemocnici i tady je stejnej, takže co mám já, má i Kačka. A taky u ní dnes byla opět psycholožka… navštěvuje ji teď před tou operací častěji a dnes to prý bylo veselé na rozdíl od posledně… kdy ji přiměla mluvit o nejhorším možném „konci“ (nikoliv smrt, ale amputace v kyčli…).. co by cítila, dělala… nebo taky měla říct, co by dělala, kdyby měla jen posledních pár měsíců života… ať už ve stavu v jakém je.. nebo kompletně zdravá… z toho tehdy byla dost rozhozená…ale věřím, že říct si na férovku co a jak bude, když se to posere, je hodně důležité… mě to třeba hodně pomohlo, když jsem se ve 13. dnu dozvěděl o reamputaci a přišel jsem o koleno…

Po obědě následuje hodinka pauza a pak hurá na další blok… opět „chození“… no nevím co tam budu dělat… fyzio mě vzala místo chození na stabilizační cvičení… stát a držet balanc na bosu „míči“ a to na ploché i kulaté straně… udělat na tom dřep (s držením naštěstí)… pak stát na takové desce, která je zavěšená ve vzduchu na gumách a pekelně se houpe díky vaší vlastní nejistotě 🙂 Všechno zvládám celkem dobře a ostatní fyzioholky mě té mojí fyzio určitě závidí 😀 Přeci jen musí být rozdíl cvičit s bujarým mladíkem nebo s 80ti letým pánem nebo paní, kteří jsou otrávení už jen z toho, že ráno museli vstávat… Přijde mi totiž, že tu někteří ani snad nechtějí být, že jim vyhovuje vozejk a učit se chodit je pro ně zbytečná námaha… ale třeba se pletu.

Protetik mi odpoledne přinesl lepší bandáže, jsou daleko pevnější a slibujeme si od nich větší úbytek otoku a tím pádem rychlejší formování… Takže s fyzio bandážujeme… Našla si na netu ty nejlepší postupy jak to dělat… jenže tím, že mám ještě stehy tak zatím volíme jinou metodu… takovou dočasnou… ale taky velmi efektivní… takhle hezky jsem nohu ještě zavázanou neměl… má ideální tvar a je to i na pohled úhledné… připomíná to obilný klas… je to tak hezký, že si s tím fotím selfíčko 😀

Čekám na návštěvy… oba spolubydlící chrápou… jasně a srozumitelně… 🙂

Přichází mi zpráva od redaktora webu TN.cz… chtěli by zpracovat náš příběh na web i do TV… opět odmítám… ale vzrušením mi vstávaj chlupy… je jedno, jestli vám nějaké médium nesedí nebo ho nesledujete či nečtete… ten zájem redaktora o vás a o váš příběh je parádní pocit…

Kačka mezi tím výletuje po areálu… její revír se rozrůstá a tempo je vražedné!

Navečer si celkem uvědomuju silnější bolesti… taková ta klasika z předešlých dnů… jednička a dvojka… sem tam trojka a čtyřka… Sestřička slibuje, že doktorka, co přijde večer na vizitu, něco udělá… 

Kačka posílá fotku.. jak vyřešila večerní zvonění kvůli čůrání… už si dokáže dát sama podložní mísu… 🙂

Doktorka skutečně přišla… dooooost pozdě večer a dlouze povídala o možnostech léčby bolesti… že tomu dost rozumí, že prášků na bolest jsou tisíce druhů a různě se doplňují a nemusí to být žádné opiátové drijáky… takže ať se prý nebojím, že mi léků proti bolesti může dát plný kýbl… říkám si v hlavě, že tady v rehabilitačním jsou jen machři! A mám radost, že tu jsem a o bolest bude brzy postaráno… dostávám od ní Brufen 400 (WTF?!?!?!) a v neděli večer jí mám říct, jak se to zlepšilo nebo ne… uff! :DD zoufale koukám na sestřičku a ta radši odvrací zrak… jaká klika, že z tisíců různých prášků na bolest jsem dostal brufen. Asi ho dost podceňuju… dobrou!

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn