Z fotky můžete vidět tu nevýslovnou radost, jakou má, že něco tak skvělého dostala.. že má muže, který nejen že zabezpečí svou ženu, ale navíc vyrobí vánoční dárky pro celou rodinu.. (na letošní Vánoce se těšte rodinko!).

Loučení s Kačkou není nic lehkého… nechávám ji tu na lůžku a sám jedu domů… uklidňuje mě, že tady je pod kontrolou profesionálů (znovu děkuji veškerému personálu, jste boží! Hezky mi o ni pečujte dál :-*) Když už končíme s pusama, opouštím ji v dobré náladě (její, bál jsem se, že bude smutnit) a slibuju, že ji budu často navštěvovat… hned jak dostanu vycházky… 😉

Cestou po chodbě se loučím i s personálem, který se o mě tak dobře staral a mrzí mě, že tu nejsou vyrovnaní všichni.. pak si ale říkám, že sem budu jezdit navštěvovat Kačku a vlastně je budu dál potkávat… 🙂

Jedem domů… Máme se stavit ještě v lékárně pro prášky a nějaké zdravotnické pomůcky na masáž a cvičení mojí #pacholeg (tyjo to skloňování musím ještě nějak vychytat).

Poprvé vidím cestu, kterou rodina, přátelé, kamarádi, kolegové, všichni příjemní lidé no a Michal s Davidem… absolvovali několikrát, aby nás navštívili… 

Jdeme nejdřív do lékárny… Je prý ve stejné budově, takže to v pohodě dojdu… po cca kilometru chodeb jsme skutečně na dohled od lékárny… těsně před ní jsou 4 schody, a tak se na ně vrhám.. mamka mě hubuje, ale mě nezastaví! Schody nahoru mi nedělají problém.. a o tom, že schody dolů jo, jsem jim ještě neřekl 😀 Ještě že tu mají židličky… jsem udejchanej a upocenej z toho výkonu a jsem moc rád, že za mě u lékárnice stojí rodiče… Ta vyskládá hromadu krabiček na pult a já vstávám s připravenou platební kartou, abych to zaplatil já a ne mamka. Doplatek 0. WOW… to jsem nečekal.. pěchujeme „nákup“ do tašky a jdeme k autu.

Nasedám za řidiče, velmi elegantně musím se přiznat, berle jdou do kufru… a zjišťuji, že trojkové báwo má vzadu najednou dost místa na nohy xD dřív jsem se tu dost mačkal… Jedeme do druhé lékárny v areálu nemocnice, která má i zdravotnické pomůcky.

Zaparkujeme, po cestě jsem vysvětloval mamce co vše potřebuji, ale sezení v autě mi nevyhovuje a chci se hýbat, tak půjdu dovnitř taky. Máme před lékárnou na výběr schody, nebo rampu pro vozejk… Naši automaticky zamíří na rampu, já na schody 😀 Nahoru to umím! Opakuji znovu… a taky že jo.. vyšlápl jsem to elegantně… v lékárně jsem nakoupil masážní míček, gumu na posilování, nějaký obvazy a obinadla.. vše co jsem po milé lékárnici požadoval, bylo v nejvyšší přihrádce do které sotva dosáhla… nabídl jsem ji pomocnou ruku, kterou zdvořile odmítla 🙂

Z lékárny jsem vyšel a zamířil na schody dolů… Taťka o 4 schody níž (netuší, že tam by mi byl k ničemu, neřekl jsem jim totiž, jak mě jistit na schodech) a mamka je někde za mnou… hned na druhém schodu vrávorám, zahazuji berličku a sedám si dozadu na prdel 😀 převážil jsem se naštěstí na správnou stranu.. dozadu xD naši jsou zelení… taťka vypadá, jako by měl zástavu… možná ji i měl 😀 mamka mi nadává 😀 zvedám se sám.. jen jsem si hačnul na prdelku, nic víc se nestalo.. v hlavě uznávám, že mohlo… dolů jdu tedy po rampě 🙂 Naši jdou o poznání pomaleji a kontrolují každý můj krok… zlehčuji situaci vtipkováním.. nefunguje to 😀 nastupujeme do auta a je hrobové ticho…

Jedeme z nemocnice.. hurá! Automat u závory mi zahraje hezkou znělku na rozloučenou a frčíme…

Někde u Decathlonu začíná táta chytat barvu… (to je asi 5 minut jízdy)… a bavíme se co bude potřeba doma udělat…

Jsme doma, mamka mě posílá rovnou na gauč a taťka dokumentuje… jsem doma.. 22 dní od nehody… týden a fous po amputaci nohy… hustý…