DEN 2 a 3 – probuzení

Sobota + neděle… jsem na silných opiátech, takže sobotu a neděli mám hooooodně popletenou a spojím je dohromady 😀

Budím se, je ve mně hromada hadiček, jedna z hadiček za mne dýchá, hroznej pocit.. mozek se s tím snaží bojovat a dýchat si po svém, takže si sám přivozuji pocit, že se dusím… a za mnou je přístrojů, jak v kokpitu letadla..

Doktor mi oznamuje co mi museli udělat.. přišel jsem o pravý kotník a pořádný kus lýtka… brečím… sestřička Míša (25) mě drží za ruku… po chvíli si uvědomuji, že žiju! Ptám se na Kačku, je mimo ohrožení života ale je pěkně dolámaná :(, vzhůru byla už ten večer v den nehody. uff. je na mě namontované lešení, které fixuje zlomené stehno a zbytek lýtka do určité polohy…

První návštěvy.. Mamka, Taťka a brácha. Ten má na krajíčku, tak ho rovnou sjíždím, že tady se bulet už nebude! jakmile viděj, že jsem dobře nalazen, vtipkuju, jsem bez bolestí a usmívám se, tak z nich padá břímě a nastupuje úleva a úsměvy 🙂 žiju!

Před nehodou jsem byl fyzicky na vrcholu, zhubl jsem na 85 kilo ze stovky (můj rekord byl 116 kilo!) hodně jsem běhal a posiloval na překážkáč. tohle zranění mě nezastaví, ale jeden podzimní překážkáč asi budu muset vynechat.. to se ťapina asi nestihne uzdravit, škoda.. přijdu tak o medaili za zdolání všech závodů…

Neděle… předpokládám, že jsem tam měl další návštěvy.. některé si pamatuji, některé ne. Moc lidí to ještě neví. Jen rodina a nejbližší přátelé.

Od jedné návštěvy jsem dostal bloček s jednorožcem a mám si začít psát deník… pocity, bolístky, nápady… říkám si proč ne? můj rukopis je tak strašný, že si v tom nikdo kromě mne stejně nepočte… 🙂

Přesun z JIPky na lůžkové oddělení je blbé i dobré zároveň.. značí to, že nejsem v ohrožení života.. ale přicházím o osobní sestřičku a najednou jsem jen jeden z 30ti pacientů o které se stará hrstka sestřiček a sestřičáků.

A vlna návštěv může začít… 🙂

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn