DEN 161-167 – Takže dobrý den MultiSportko. Tour de Fitko může začít…

Minulej článek byl hotová esej, tak dneska si dáme něco kratšího…

Cvičící speciál

DEN 161 – Cvičící speciál I. – DNESKA FAKT NE

Na novej rok máme od zaměstnavatele MultiSport karty. Pro někoho běžná věc, pro jiné neznámej pojem. Jde o benefit, kterej mi je hodně sympatickej. Díky němu se za levno můžu vrhnout na spoustu nejrůznějších aktivit napříč establišmentama, aniž bych si platil extra členství pro každej z těch podniků. A první měsíc máme navíc zadarmiko! 🙂 Takže se hodlám vrhnout do cvičení po hlavě! Stejně jako stovky dalších “ledňáčků”, tedy těch, co si dali předsevzetí cvičit a většinou cvičej tak leda první tři týdny v lednu. 🙂

Až únor ukáže, jestli mezi ně spadnu taky, nebo ne.

Nejbližší podnik, co u sebe mám a zároveň s multisportkou spolupracujou, je Vektor sportcentrum. 

Počítám s tím, že fitko asi bude narvaný, ale když tam přijdu rozumně, tak se snad na nějakej stroj dostanu. Chci to tam hlavně okouknout, povyzjistit, jak to tam vypadá, a hlavně na jaký skupinový lekce se bez jedný nohy nemá vůbec cenu hlásit. 🙂

Nejdřív se ale musím stavit v práci, hodit tam lístek na peníze. Cestou jsem to vzal ještě přes nějaký výdejní místa. Najednou stojím uřícenej před fitkem a hodinky mi ukazují nachozenejch sedm kilometrů. Fitko vypadá narvaně. Fest narvaně. Nevadí, zacvičím si doma a půjdu zejtra v lepší čas.

To to hezky začíná. Nejsem ledňáček, protože jsem do toho fitka zatím ani nedošel. 

Dobrou.

DEN 162 – Cvičící speciál II. – JDEME NA TO

Je ideální čas! Jdu! Mám všechny věci v batohu a jdu do posilovny. 

U vstupu mě vítá usměvavá recepční a já se nesměle začínám ptát, jak ta multisportka vlastně funguje a jak se používá. Založí mi účet, abych se mohl registrovat na skupinový cvičení, a ohledně toho, co je pro mě vhodný nebo ne, mi prej zavolá manažerku. Mám se podepsat na papír a výměnou za multisportku dostávám kartičku, která asi funguje jako klíč od skříňky. Ještě mi ukáže, co kde je a jdu se převléct.

Je to tu úplně nový. Malý, ale nový. Jsem převlečenej, ale co s nohou? Cvičí se s ní? Nebo bez ní? Asi to zkusím zatím bez ní. Koukám na sundanou nohu a na pidi skříňku. Tam se ta noha teda rozhodně nevejde a bez dozoru ji tu nenechám. Takže po jedný a s nohou v ruce hopsám k recepci a prosím ji, aby mi nohu pohlídala, že se nevejde. Usmívá se. Asi se to neděje často. 😀

Nejvíc mě zajímala avizovaná “kardio-zóna”. Potřeboval bych nějak nahradit ten chybějící běh, ale zároveň nechci přetěžovat levou nohu. Co tak koukám, tak většina přístrojů tu je pouze jednou. To je velký mínus. Naštěstí nás tu teď cvičí tak šest nebo sedm. Z kardio-zóny moc nadšenej nejsem. Dva běhací pásy, rotoped, eliptický (?) běhadlo a trenažér veslování. 

Tak kam si vlezu? Jdu na kolo. Asi po deseti minutách za mnou přichází usměvavá paní a představuje se mi jako manažerka fitka. 

Sama prej vyučuje spíš jógový záležitosti, ale žádnej z koučů se mě prej nezalekne a mám si sám vyzkoušet, co půjde a co ne. To jsem tak nějak čekal. Jsem rád, že mi něco vyloženě nezakázala. Děkuju jí a šlapu dál. Dávám si dvacet minut bez zátěže. Jsem příjemně zpocinkanej. Tepovku jsem sice moc nevyšponoval, ale v kardio zóně jsem byl. Škoda, že makala jen levačka. :/

Následovala celá řada strojů na ruce, prsa a záda. Nenašel jsem tu ale nic moc na břicho. Asi bych si měl najmout nějakýho trenéra, aby mi poradil. Nicméně teď to nehrotím. Hlavně se těším na ty skupinovky a přístrojům se pokud možno vyhnout. Teda kromě chodícího pásu. S ním se hodlám kamarádit.

I tak se po hodině blbnutí cejtim slušně unavenej, a tak hopsám do sprchy. Cestou si na recepci vyzvedávám nohu. 

Koukám, že tu maj sprchy pro invalidy. Se sedátkem. To je hodně velký plus. Sice to neplánuju použít, ale často se to nevidí.

Plus jim moc dlouho nevydrželo. Ve sprše je dlažba, která se fakt brutálně smeká, když je mokrá. A to si představte, že je navíc mydlinkově mokrá! A máte po ní hopsat po jedný… 

Dvakrát jsem dost zavrávoral, když jsem hopsal ven ze sprchy, a nebylo se tam čeho chytat. Nakonec jsem nějak dohopsal až k takovýmu tomu žebříkovitýmu-topení a fakt jsem doufal, že to maj dobře přidělaný ke zdi. Uff. Přidělaný to bylo dobře, ale taky to bylo slušně rozpálený. Tohle bude ještě prdel.

Nakonec jsem se vyškrábal ven a jdu se strojit. Noha mi po sprše a volnosti trochu natekla, takže dostat se do protézy je chuťovka. Ale vůbec nejhorší je, že nejdřívtam ta noha ne a ne zajet a když už je uspokojivě “hluboko”, tak zjistím, že je chodidlo špatně vytočený. Směruje moc dovnitř nebo ven. To pak znamená, že musím nohu sundat, znovu navléct padák a zkusit to nasadit lépe. Někdy i třikrát. Takže vycházím z šatny. Po sprše. Zpocenej jak svině. Díky noho! 😀

Ale jinak dobrej pátek. Na víkend asi bude zase jen fitko a chůze. Pochybuju, že budou nějaká cvičení. Pro jistotu se podívám. 

Jsou!

V sobotu je nějaký cvičení s názvem FUN TONE. To bude zábava, ne? Přihlásil jsem se na něj.

Dobrou.

DEN 163 – Cvičící speciál III. – FUN TONE

Jdu na FUN TONE cvičení. Na recepci je dnes jiná slečna. I u ní si nechávám nohu na hlídání. Zkusím skupinovku bez nohy. Ještě mě napadlo hodit ji k vychovatelce do dětskýho koutku, kterej tu je, ale nechci zbytečně traumatizovat malý děti.

Jsem tu mezi prvníma. Cvičitelka se mi hned představuje a rovnou mě trochu zasvěcuje. Taky mi říká, že budu jedinej chlap mezi ženskejma. Yes! 😀 Jde o takový cvičení na boso na karimatce, kde se vždy 45 vteřin dělá cvik a pak se 15 vteřin odpočívá. Jo a žádnej cvik se neopakuje. Bohužel hned začátek je hlavně o nohách, takže nic pro mě. Dělám místo toho dřepy, nebo co mě napadne. 

Když se přesouváme na další partie, tak už se trochu chytám a po chvilce jsem durch mokrej. Je fakt, že to není nic překvapivýho, když se teď zapotím i při běžný chůzi. :/ 

Po padesáti minutách končíme. Protahujeme se. Tleskáme si. Příště to asi zkusím s nasazenou nohou a uvidím, co půjde líp a co hůř. 

Jdu do sprchy. Dneska se mi to už podařilo. Smekl jsem se. Hopsal jsem od šamponu ke sprše a podjela mi noha. Spadl jsem na prdel. Ta trochu bolí, ale nic vážnýho se nestalo. 🙂

DEN 164 – Cvičící speciál IV. – TOTAL BODY WORK

Tak dneska jdu na cvičení s názvem TOTAL BODY WORK. Kompletní tělo sice nemám, ale řekl jsem si, že zkusím všechny skupinovky, který tu nabízej. Dneska to navíc zkusím s nasazenou protézou. Myslím, že s ní zvládnu víc a zároveň to bude těžší.

Vypadá to, že budeme cvičit jen v šesti. Včetně lektorky. Ta si mě taky hned před začátkem odchytla a začla zjišťovat, co se mnou. Uklidňuju ji, že má dělat to, co obvykle… A já to buď zvládnu nebo si něco vymyslím, než přejdeme na jinej cvik.

Začínáme. Hned první “výplňovej” cvik je takový přešlapování na místě v mírně pokrčeným postoji a hlavně s pokrčením v kolenou. Tak to jsem brzo narazil. :/ 

Myslel jsem si, že když nás tu je málo, tak se mi bude líp cvičit a nebudu se ztrapňovat před hodně lidma. Opak je ale pravdou. Dnes mi to přijde nepříjemnější než včera. Je to asi jen vnitřní pocit, ale regulérně se stydím za to, jak selhávám v různých cvicích.

Snažím se přesvědčovat sám sebe, že je to jen v hlavě a že na mě koukaj spíš ze zvědavosti, jak ten či onen cvik zmáknu. Nebo na mě vlastně vůbec nekoukaj. Ale já mám stejně takovej pocit ostudy. Většinu cviků dělám jen na jednu stranu, takže levačka dostává pěkně zabrat.

Když máme nohy za sebou, tak jdeme na ruce a břicho. Hurá! Tam už se chytám o hodně líp. 45 minut a já jsem opět durch. Bylo to super. Jdu do sprchy a snad se dneska nesmeknu.

Dobrou.

DEN 165 – Cvičící speciál V. – TRX, HELL YEAH!

Dneska TRX! Na to se těším asi nejvíc. Ještě teda na kruháč. Přemluvil jsem kámoše, ať jde se mnou. Dvě hodiny před začátkem skupinovýho cvičení jsem měl ještě sraz ve městě s kamarádkou a dal jsem si lehkou véču. Tacos. Ale moudře jsem snědl jen půlku a zbytek si nechal zabalit na doma, abych to neposlal ven při cvičení.

Málem jsem to poslal ven už při cestě do fitka. xD

S kámošem přicházíme do cvičícího sálu jako první, je tu zhasnuto. To úplně vybízí k tomu, vzít si karimatku a usnout. To by šlo. To bych zvládl. Ale už přicházej další. Vypadá to, že tentokrát to bude spíš chlapská záležitost. Čtyři holky a sedm kluků. Ke stropu se začínaj zavěšovat nějaký popruhy a instruktor nám “prvonávštěvníkům” vysvětluje, co nás čeká. Pondělky jsou prý stylem tabata. Dvacet vteřin cvik a deset vteřin odpočinek. Pojedou se čtyři cviky a opakuje se to čtyřikrát. Instruktor cvičí s náma. Má na sobě mikinu. Mě zahřálo už jen stání v místnosti s činkama, takže jsem v tričku.

Jedem. Jedem. Jedem. Jedem. 

Chcípám.

Po půl hodině ze mne už nekontrolovatelně chčije. Jak už jsem psal, potím se i při procházce. Tohle je ale jiný pocení. To je takový to pocení, který vás dělá šťastným ze sebe samotnýho. Z TRX jsem nadšenej! Většinu cviků šlo dělat i s mým kosmetickým nedostatkem a co nešlo, tak instruktor dost rychle poradil, co dělat místo toho. Speciálně pro mě. 

Bylo to super. Tohle mě bude zejtra nebo pozejtří pěkně bolet. A to je myslím zítra kruháč. Tak uvidíme, jak mi odpoledne bude. Tohle bylo zatím nejlepší, co jsem navštívil.

Dobrou.

DEN 166 – Cvičící speciál VI. – KRUHÁČ!

Au. Au. Au. Ráno se s hekáním otáčím na břicho. Někdo mi volá. Pravá ruka není schopná zvednout telefon, tak to dělám levačkou. Ta je kupodivu dobrá.

Lezu z postele a zjišťuju, že jinak celkem funguju. Akorát cejtim bolest v pravým lokti. Fest. Na dnešní kruháč jsem se zatím nepřihlásil a zatím tam jsou jen dva lidi z patnácti, takže místa je dost. Nechám to na později. Začínám snad ledňáčkovat?

O pár hodin později sem si zvrtnul kotník. Koleno se nepropnulo, jak jsem očekával, že se propne, a levá noha se snažila situaci zachránit, jenže nebyl čas hledat ideální místo na došlápnutí a odnesl to kotník. Po čtyrech, s hekáním a potupně lezu pro berle. Takže dneska nejdu. Kruháč bude jindy.

Dobrou.

DEN 167 – Cvičící speciál VII. – CO DNESKA?

AU! AU! AU!

Dneska už bolí i levá ruka. V posteli se nejdřív pěkně dlouho protahuju, abych vůbec vylezl. Zatím nejsem nikam přihlášenej, ale na dnešní TRX bych fakt chtěl jít. Pondělní totiž bylo super a i s protézou dost slušně datelný. 

Snídaně a další rozhejbávání. Ono to půjde. Nějak.

Zapomněl jsem, že mám dopoledne domluvený cvičení v Křižovatce s Markétou. Místo toho jsem si do města zašel pro nějaký jídlo s sebou. Tak mě ergoška alespoň nahání, ať se tam stavím podepsat nějaký papíry. Nechápu, proč mi to kalendář nepřipomněl. Jen jestli to nějak nesouvisí s tím, že jsem u tý události v kalendáři neměl nastavený připomenutí.

Odpoledne jdu na pravidelný plavání. Ale tentokrát jdu rovnou do relaxační zóny. Teplá voda a bublinky. Relax na max. Na pozdějc jsem totiž už přihlášenej na to TRX cvičení. 🙂

Už je pozdějc. Takže jdu. 

V sále se potkávám s víceméně identickou skupinkou cvičících jako minule. Navíc tu je jako účastník i instruktorka z víkendovýho cvičení. Ptá se mě, jak mi bylo po víkendu, jestli něco bolelo a tak. Tak říkám, že naštěstí ne, ale po pondělním TRX mám polomrtvý ruce. 

Ona mi na oplátku říká, že teď má díky mně každej večer zabitej. Na blogýsku. Řekly jí o něm holky z recepce a ona teď každej večer čte. Tak se jí omlouvám za vzniklý potíže. 😀

To bylo milý. 🙂

Dnešní TRX nebude stylem tabata ale bude silový. Jako jo, bylo náročný, ale to pondělní tabátí TRX bylo o třídu náročnější. Do sprchy jdu tentokrát v ponožce. Díky tomu se to alespoň tolik nesmeká. Při vracení kartičky od skříňky se hecnu a holčině na recepci řeknu mé zbožné přání. Totiž zda by se na tu ultrasmekavou podlahu ve sprše nedalo něco nalepit. Nesmekavýho. Prej to předá vejš. Tak uvidíme, jestli se polepšej.

Dobrou.

Líbí? sdílej… 🙂