DEN 148 a 149 – Trička, HZS Chrudim, stromeček a Budha

DEN 148

Kačka přeje dobré ráno z Kladrub.

To by šlo. Krásnej výhled. Já koukám z okna leda tak na střechy ostatních domů.

Další zpráva, kterou posílá, už tak pohádková není. Nehty obou palců u nohou má zarostlé a hnisá jí to. Takže jí to čistěj a dokud to nebude zahojený, tak nemůže do bazénu, na kterej se fakt tešila. :/ Naštěstí jí přidali nějaký skupinový cvičení a dlahy. No, nebude se flákat. 😀 Dokonce i sobotní dopoledne začne mít cvičení. Jo a minimálně do kontroly (17. ledna) si ji tam nechaj. Pak se uvidí. 🙂

V jednom z chatů někdo posílá, jak má v práci nohy na stole a co bych to byl za hulváta, kdybych se nepřidal.

Vojta posílá návrhy triček. Udělal jich mrtě a musíme vybrat jedno. Achich. Chci všechny!

Dávám to sem miniaturní, protože vy se mi pak zamilujete do nějakýho designu a já ho nakonec nevyberu pro hithit. Prostě to budete muset nějak překousnout. 🙂

Kačka si spolu s fyzio stanovily cíl, že přejdou na francouzský berle.

Já mám dneska pro změnu od stereotypního nicnedělání a domácího vězení zas nějakej program. Jedu navštívit hasiče. Tentokrát chrudimský! 🙂 Veze mě tam spřátelenej pardubickej hasič. Takže zase nakupuju chlebíčky a jedem. Tentokrát tam má bejt kompletní směna, která zasahovala u naší nehody. Takže bude rozhodně o čem povídat. V Pardubicích to bylo jen zahřívací kolo.

Cestou do Chrudimi jedem přes místo, kde se stala nehoda. Ještě nedávno, když jsem tudy jel s našima, tak na asfaltu byly vidět rejhy a čáry. Teď už je to všechno sježděný a po karambolu několika aut a motorky není ani památky.

Přijíždíme do hasičárny a vítá nás vysmátej velitel. Vedou mě po schodech do zasedačky. Musím říct, že chrudimský hasiči maj o hodně hezčí zázemí. V Pardubicích jsme seděli v nějaký kuchyňko-jídelně na nepohodlnejch židlích. Tady maj pohodlnej obývák s houpacíma Vladko-křeslama, obřím konferenčním stolem, plochou TV a vitrínou plnou různejch pohárů, diplomů a sběratelskejch předmětů.

Okamžitě se pouštíme do povídání. Od začátku je atmosféra víc než přátelská a je vidět vzájemnej obdiv. Jak můj vůči nim, tak i obráceně. Pokud jsem si ho teda jen nenamlouval. 😀 

Většina z nich (a zejména jejich manželky) čtou blogýsek, takže maj cca měsíc starý informace o tom, co se s náma děje. Tak jim doplňuju informace. Taky ukazuju co bionickej kloub umí a hlavně co umí ta noha, kterou nutně potřebuju.

Ptaj se na všechno okolo zotavování, pojišťovny a samozřejmě Kačky. To je velký téma. Takže jim říkám co a jak. Oni na oplátku popisujou, jak na ten den vzpomínaj a hlavně jak je pro ně vzácný, že jim někdo přijde poděkovat a maj tak možnost zjistit, jak se daří někomu, komu pomohli. Hodiny utíkaj jak voda a venku už je tma, ukončujeme debatu a se všema si podávám ruce. Jdeme se hromadně vyfotit do garáže a znovu se loučíme. Mám moc pozdravovat Kačku a mamku. Je to dojemný. Drsní chlapi ale zároveň plní empatie. Prej ty fotky budou i někde online přímo od hasičů, takže je od nich nechci a použiju to, co sami zveřejněj. Až to zveřejněj.

Jedem domů.

A dobrou… 🙂

DEN 149

Dneska přijede Kačka z Kladrub na vánoční odpočinek. Dopoledne má ještě cvičení a pak ji vyzvedává její ségra s rodinou. Měl bych začít uklízet. Ale tohle jsme tu už jednou řešili. Má vůbec smysl teď zabít dvě hodiny úklidem, abych pak slyšel, že tu máme bordel, že tu shnijeme a budu stejně uklízet další dvě hodiny? S dozorcem v patách. Takže jen vysaju a nahrnu přebytečný věci ze stolů a podlah celýho bytu do děcáku. 

Kačka se už i s odvozem blíží, tak vyrážím do města koupit její oblíbený vietnamský nudle.

Odpoledne Kačce ukazuju překvápko. I když jsme si říkali, že letos stromek mít nebudeme, nakonec se nám tu jeden malej objevil (děkujeme tatinko a mamínku) a dneska ho musí stihnout ozdobit. 😀

Nic co by nedovedla. Sotva stojí, ale zdobí.

Já pomáhám. Zdobím taky. Všechno možný. No, vlastně jen nohu.

Ale někdy je největší pomocí se neplést do cesty. Výsledek je jako vždy parádní.

Ten tady bude hezky vonět a svítit. Navečer se stavují kamarádi. Můj spolužák ze střední, Kuře (přezdívka), se kterým sdílím lásku k fantasy, čínský kuchyni a nemluvení. Letos se jim narodilo kuřecí mimino, tak nám ho jdou po nějaký době ukázat. 

Tak si říkám, jestli jsme to s tou konzumací čínskejch jídel nepřehnali. Trochu moc se podobá Budhovi. Nezbejvá než doufat, že časem získá víc kuřecí tvary.

Večer jsem nějak narazil na screenshot inzerátu. Někdo prodává nohu.TVL! Ony fakt dorůstaj!

Teď abych si přestal dělat srandu ze sociálky. Oni věděj, proč čekaj ten půlrok.

Článek od hasičů je venku a během chvíle ho nasdílely i další informační portály.

https://www.hzscr.cz/docDetail.aspx?docid=22199151&docType=ART

https://tn.nova.cz/clanek/jirka-prisel-pri-nehode-o-nohu-ted-se-setkal-s-temi-co-ho-zachranili.html

https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/nehoda-chrudim-noha-motorkaz-zena-hasici.A191223_101612_pardubice-zpravy_skn

A bacha! Dotáhl jsem to i na Pardubice Živě!:D

https://www.pardubicezive.eu/motorkar-jirka-podekoval-hasicum-za-zachranu-zivota/

Jako hrdej Pardubák to beru jako obří poctu. Někdo se tam dostane za to, že ve dvě ráno ožralej jak hovado močí do brouzdálka na třídě Míru a měšťáci ho cvaknou, no a někdo za ztrátu končetiny a následnou návštěvu hasičů.

Dobrou.

Líbí? sdílej… 🙂