DEN 52-54 – Fuska je fuška a bacha na poslední palec…

DEN 52

Kačka je pilná a od rána na sobě maká… né, že já bych nic nedělal, ale rozhodně jsem se u toho nevyfotil… Kačí si hned z rána sama dokázala obléct ponožku na levou nohu, sice celá ufuněná a opocená, ale dala to… a pak se vrhla na trénování pravý ruky při přetahování okrajů u antistresový omalovánky… nevím, zda fungujou na ní, ale já stres nemám, takže na její okolí určitě fungujou dobře…

Odpoledne jí jedeme navštívit… vypadá o dost líp a usmívá se, i když pořád musí dostávat kyslík na odkašlávání… když už jí nedovolej sprchu, tak si nechává alespoň upravit vlasy, ať se nemusí stydět za toho mastňocha na hlavě…

Dýl než hodinu to u její postele ale nevydržím, a tak se loučíme a slibuju, že přijdu zas… nejdýl pozítří…

Doma si dávám videohovor s našima a navzájem si sdělujeme stav našich marodů… já říkám vše o Kačce a o sobě a mamka popisuje taťkovy rozbitý nohy… kulhá už daleko víc než já… a má bolesti… hned jak přijede, jde k doktorovi… maj ale dost uvolněnej program… teď baštěj a pak se jen mrknou na západ slunce…

Je to asi fakt vážný, protože ani neodmítli ségřinu nabídku na odvoz z letiště… a to je dobře, že neodmítli…

DEN 53

Kačka nemá z ranní vizity žádný informace, protože tam dnes její doktor ani primář nebyli… takže jen jednoduchá otázka “něco nového?” a odpověď “ne” a je po vizitě… Její spolubydlící ale oznámili, že jí dnes v deset propouštěj… to jde, ty jo! Krásný tříhodinový avízo…

Já mám ale jiný starosti… jdu se ukázat k praktický… veze mě k ní ségra… chtěl jsem to zkusit hromadnou dopravou… ale k tomu budu mít ještě hodně příležitostí při cestách do práce…

Čekárna zase plná, takže máme dost času se nudit…

Po zhruba hodině čekání vyvolává sestřička moje jméno… lovím z báglu zprávu a papír k neschopence… obojí kvalitně zmačkaný… na tohle ten jednorožčí pytlík moc stavěnej není… ale i tak ho sebou všude tahám. Uvidíme, jak si poradí s nákupem v Lidlu…

Praktická se podivuje, jak jsem už obratnej. Svádím to na francouzský berle, naposledy mě viděla s podpažníma a to se fakt nedá srovnávat… jen ty ruce nejsou volný při chůzi…

Doktorka mi předepisuje slušnou hromadu léků do zásoby, to batůžek asi nepojme. 🙂

Zkouším se ptát na delší vycházky než 6 hodin… není proti, klidně tu žádost sepíše a já ji hodím na sociálku, ale vyjádření prej může trvat i měsíc a většinou to povolej jen onkologickejm pacientům a to snad ještě v terminální fázi… tak jí říkám, že na to kašlem, protože za chvilku dostanu na blbnutí novou nohu, pak fofrem na rehabilitace, kde mě naučej chodit a po třech tejdnech frrr do práce, ne?

Plán je teda jasnej… a teď mi prostě budou stačit vycházky takový, jaký mám…

Kačí dneska měla náročnou cvičební vložku, ale po dlouhý době má díky tomu zase nohu rovně… i když musí bejt zapřená o kostku…

DEN 54

Kačka včera po intenzivním cvičení usnula už před osmou a dneska od čtyř straší…

Ráno se na ně šla podívat sestřička, která tam teď nějakou dobu nebyla a prej se o ní (před ní) bavila se sanitářem a povídala, že Kačka vypadá už moc dobře… A sanitář na to kejvnul, že jo a že je navíc taky moc šikovná… ta ale slyšela něco jinýho a tak jen s vytřeštěnejma očima řekla “přítulná???”… a takhle vznikaj drby…

Když se situace vyjasnila, tak jí bylo řečeno, že začne víc cvičit zápěstím a začne stoupat na levačku… a že jí čeká rentgen kotníku.

Mně se hned ráno podařilo ukopnout si poslední nohovej palec co mi zbyl o gauč a použil jsem všechny tři sprostý slova, který znám… obě tři mě naučili sourozenci… takovej jsem slušňák.

Kačka je od neděle bez prášků proti bolesti… má tam jen záložní ibáč, kdyby náhodou… Taky se jí podařilo se úplně posadit na posteli… akorát při pokusu o přehození přitahovadla na tyč se moc dobře netrefila, sklouzlo se to, zhouplo a bouchlo jí to do pusy… je šikovná… kdo je překvapenej, ať zvedne pravou nohu… :DD