DEN 34 – Dobrý den, stehy ven! Metelesku blesku a Sedáci u Chlumce

Ua Ua Uááááá!  Dneska jdu na vyndávání stehů… teda alespoň poloviny z nich… bojím se, že mi řeknou něco špatného… třeba, že se to blbě hojí nebo tak něco… čekání na poledne je nekonečný…

Kačka do chatu potvrzuje, že operace skutečně bude spočívat v tom, že použijou její kost z lýtka… jsou tam dvě kosti… Jedna hlavní a druhá „zbytečná“ 😀 a není lepší náhrada kosti než jiná kost z vlastního těla… nicméně před operací ji navštíví plastický chirurg, který tu operaci bude provádět a vše vysvětlí…

Koukám do zpráv a v žádostech je nová… oslovil mě redaktor blesk.cz a chtěl by o mně napsat. Je to lákavé, fakt lákavé… ale není mi doporučeno medializovat případ, dokud není uzavřeno vyšetřování policie a pojišťovny… sakra… fakt bych chtěl…

V rodinném chatu jsou z toho všichni paf 😀 Prej pokud nebudu na hlavní stránce s nějakou áčkovou celebritou, tak do toho nemám jít 😀

Lezu do sprchy… poprvé úplně bez dohledu.. doteď jsem vždy poprosil člena rodiny, aby tu byl dokud nevylezu ze sprchy… nohu mám ještě v obvazech, takže aby se to nenamočilo, balím ji do pytle na odpadky a přilepuju „depilační“ páskou k noze… Díky přísavnému madlu v koupelně, je pohyb u vany pohoda… jen jednou mě madlo zradilo a to zrovna na záchodě… Nezkontroloval jsem, zda pevně drží a odlepilo se, tak jsem žuchnul na mísu větší silou než jsem plánoval… ale dobrý… nepo*ral jsem se z toho 🙂 Utírání už zvládám hodně stabilně na jedné noze bez držení… ten člověk je fakt dost odolný stvoření… něco mu ubyde a to tělo se prostě začne adaptovat na nový podmínky… a to dost rychle musím uznat…

Kačí píše, že je zase na vozejku… ale jak má jen jednu ruku funkční, tak se na něm dokáže akorát tak točit dokolečka xD

Sotva se usuším, zvoní na mě naši a frčíme do fakultky na sundání stehů! Při cestě nemocniční chodbou potkávám známé sestřičky, tak se zdravíme a dáváme se do řeči co a jak je nového 🙂 Kačka mi často říká, že se na mě sestřičky ptají… to je milé 🙂

Na příjem čekám chvilku a jdu dovnitř. Hrdě ukazuji jizvu a doktor si ji začíná prohlížet. Říká samý pozitivní věci… je to fešanda a tak… #pacholeg je taky moc hezkej pytel… bere nástroje a začíná vyndávání stehů… štípe to a je to nepohodlné, ale snad tam těch stehů není tolik ne? Nakonec přichází dezinfekce, tak to štípe ještě víc… ale pak už jen pocit tepla a štěstí… 😀

Další návštěva, na vyndání zbytku stehů, je naplánovaná za 3 týdny přesně… Ještě říkám doktorovi, že zítra nastupuju do rehabilitačního střediska tady v HK… takže nevím, zda o stehy nepřijdu třeba už tam… docela se té informaci diví, že tam jdu… ale nic moc neříká… dává mi zprávu a loučíme se.

Jdeme navštívit Kačku, když už jsme tu 🙂 z dvou ležáků se už pomalu stává dvojka sedáků 🙂

Téměř celé dětství jsem nosil převážně volné spodní prádlo… trenky… Pouze na běhání jsem bral něco těsnějšího… no a pár měsíců zpátky jsem objevil kouzlo boxerek a nakoupil si jich pár kousků s nejrůznějším (vtipným) potiskem (plaměnáci, komiksy atp.)… no a jak jsem doma, tak se mi je podařilo všechny zapotit při cvičení a byl jsem nucen sáhnout opět po volných trenclích…

No…

A doma se většinou dopravuju hopsáním po jedné noze… protože brát berle je zdlouhavé… A velmi rychle jsem zjistil.. že při skákání na jedné noze (díky chybějící noze jsem trochu nakloněn na stranu abych měl správně těžiště) mi tak nějak z prostoru trenek vychází tleskající zvuk xD takže když takhle hopsám z WC až do kuchyně, tak to už je slušnej potlesk… a tleská to i když si vemu kraťasy… takže teď častěji peru, aby mi už boxerky nikdy nedošly… 😀 no… to je tak asi vše…

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn