Zbytek března – Tipovačka, nouzový stav, sestřih, došel ten lepší toaleťák, máme rotoped a oznámení…

Otázka z minula

PS: Nechal jsem si vyjet od VZP, kolik za mě zaplatila (léčebný výdaje) za rok 2019. Obsahuje to všechny operace, převozy, léky, rehabilitace, pomůcky (i protézy)…

Odpověď na tipovačku je:

0

Tolik jsem stál VZP kvůli nehodě. A to 94 tisíc z toho je noha, kterou jsem na sobě neměl a nejspíš ani mít nebudu, pokud vše klapne. Hlavní operace stála 85 tisíc. Dostal jsem nějaký tři “medikamenty” dohromady za 26 tisíc. Jinak nic co by vybočovalo. Takže vaše tipy byly dost přestřelený, ale já se nedivím, protože naše byly taky. 🙂

Člověk by si řekl, že by mi tam tu X3jku mohli klidně šoupnout, co? nebo alespoň C-leg…

Nejblíž byla čtenářka Anna Beránková 🙂

Takže Aničko, gratuluji 🥳🥳🥳 a máš u mě hodnotnou bezcennou výhru. Napiš. 🙂

12. Března - vyhlášen nouzový stav…

UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! Takže mně skončí několikaměsíční neschopenka – tedy konec omezených vycházek, sociálního odloučení – a nahradí to domácí vězení kvůli koroně. Do práce jsem měl nastoupit od dubna, ale firma vyhlásila celofiremní povinnou dovču od druhýho do sedmnáctýho dubna a už teď tam všichni jedou povinně homeoffice. Takže návrat do práce se nekoná. Respektive jo, čeká mě jeden den na homeofficu a pak dva týdny dovolená. xD To nevymyslíš. Asi abych to první pracovní den moc nepřepálil, takže jen práce z domu a pak to dva tejdny rozdejchávat.

Nová situace zavádí nový zvyky.

Z počátku je chození s rouškou na veřejnosti bráno jako známka slabosti, ale postupně se z toho stává normální věc a mince se obrací. Nemáš roušku, dostaneš kamenem. 🙂

A jelikož roušky zatím nejsou k mání, ale vláda na tom prej usilovně dělá, bereme i šátky a improvizujeme. 

Na tuhle špinavou hru ale nepřistupuje naše mamina a začíná šít vlastní roušky. Postahovala si návody z netu, rozstříhala povlečení a už šije. 

Nějaký věci si teda musela nakoupit. 🙂

Rozestupy se kupodivu dodržují. Poslušný to národ.

Jinak je teda skoro všechno zavřený a já blbec se nedošel nechat ostříhat. Tak dlouho jsem to odkládal, až jsem to propásl. Situace ale má velmi “elegantní” řešení. Stejně mě dycky zajímalo, jak bych vypadal holohlavej. 😀

A kdy jindy je lepší příležitost to zkusit než teď, když nesmíme vycházet? Chvilka váhání. Podobně jako amputace je střih dohola nevratnej proces a dorůstání pak nějakej pátek trvá. Ufffff. Jsem rozhodnutej. 

Blbý je, že mám doma jen holící strojek na vousy s takovým tím zastřihovačem. Ale říkám si, že když to zmákne “tvrdý” vousy, tak to hravě zvládne i pár vlasů.

Ty vole, jak já jsem se mýlil. 😀

Strojek se zakuckal (a nejspíš i otupil) po pár centimetrech vykousaný brázdě v čupřině. A to jsem nezačal ani nějak inteligentně po straně, ale pěkně z prostředka čela a frrrrrr vzad. xD

Následuje galerie, na kterou jsem fakt pyšnej. To, že tohle sdílím, je tak velkej výstup z komfortní zóny, že možná kdybych poslal video z cévkování, tak si nebudu připadat tak blbě.

Ještě jsme se to potom snažili vzít nůžkama, aby to “nějak” vypadalo. Takže to teď vypadá, jako by mi na hlavě chcíplo sto morčat na útěku. FML! 😀

Posílám fotky do rodinnýho chatu a jsem svědkem toho, jak se moje vypořádání s kouty stalo tématem číslo jedna. Sesadilo to z trůnu i koronu a vtipy na mou hlavu budou v chatu ještě dlouho rezonovat. xD

Naštěstí mi táta přiveze strojek na vlasy, takže zítra už budu pravidelně holohlavej.

Zavřeli mi fitko. Fakt mě bavilo tam chodit na pás a TRX. Vymejšlíme tedy náhradu. U babičky je starej chodící pás. Je to taková křehká sranda, ale na to naše kulhání to celkem stačí. 

Blbý je (nebo dobrý?), že to na pár místech probíjí. Takže když se propocenej chytnu kovový konstrukce, tak se najednou cejtím jakoby plnej energie.

18. března – máme poslední třívrstvej toaleťák. Shit just got real!

Z každodenních tiskovek jsem našel hezký shrnutí na twitteru, tak se o něj podělím, pokud v tom někdo nemá ještě jasno…

Už jsem doholenej.

Takže várka novejch reakcí v chatu…

Je to sakra zvláštní pocit. A jsem si téměř jistej, že už tenhle pokus nebudu chtít nikdy opakovat. Přesto si na hlavu pořád šmatlám.

Mamka udělala první várky roušek. Takže zkoušíme. 🙂

Sovičky budou asi moje oblíbený. 🙂

Brácha posílá do chatu tříminutovej plank challenge. Dali to. A já obecně snáším špatně výzvy. Nedovedu jim říct ne. Takže…

Neuvěřitelně dlouhý tři minuty… Zkusíte to taky?

Na netu je další vládní video. 😀 Docela i chápu, že vzniklo. Některý věci je prostě nutný říct nahlas. Takže lidi! Nejezte ty netopýre!

Od jedné z našich čtenářek jsme dostali nabídku, která se v době korony neodmítá. Jakože fakt ne. Aby podpořila naši rehabilitaci, nechá nám poslat rotoped. Jakože WOW! 

A on fakt přišel. Tak jsem montoval… 😀 (zrychleno tak milion a půlkrát…)

To je parádní šlapadlo! Vypadá dost profi. Děkujeme!  😍👌

Tak už se potíme na kole i na páse. Suck it, covid! 🙂

Večer si dávám pivo s “klukama”. Jak jinak než virtuálně…

Ve chvíli, kdy jsme přišli na “filtry”, se konverzace začala hodně rychle zvrhávat.

Od dubna nastupuju do práce. Konečně. Jenže ta korona…

A teď k tomu oznámení...

I když teď přibylo pár příspěvků, tak četnost příspěvků slábne, jsem si toho vědom a má to dva zcela zásadní důvody.

Ten první důvod je zdravotní stav.

Můj i Kačky. Respektive to jak pokračuje, nebo lépe řečeno stagnuje naše rehabilitace.

Po zdravotní stránce se u Kačky rýsuje nezbytná operace kolene (snad začátkem září), jelikož má omezenou hybnost a chození (i o berlích) ji bolí. Takže operace je vítaná a doufejme, že proběhne podle plánu a hlavně že přinese potřebný výsledky a Kačka bude moci konečně zahodit berle.

U mě došlo zhruba kolem dubna k situaci, že mi začaly přeskakovat svaly přes konec kosti. Prý to je tím, že mi zmizel otok a původně (kvůli otoku) napnuté svaly jsou teď moc volný.  Z počátku to bylo jen nepříjemný, ale teď už to je vyloženě bolestivý a mám pocit, že mi ta kost dělá modřiny zevnitř. Po návštěvě ortopeda jsem objednanej na revizní operaci (taky začátek září). Kompletně mi otevřou nohu, rozřežou, co srostlo, bude-li třeba zkrátí svaly a znovu je našijou ke kosti. No a aby toho nebylo málo, tak mi na rentgenu našli zkostnatělej výrůstek, kterej mi při zátěži drtí měkký tkáně zevnitř. To bude asi největší příčina bolestí. 🙂

 Pro vaši informaci: to „P“ na fotkách neznamená penis… (mi bylo řečeno…) znamená to paklíč.

Takže místo abych si plně užíval X3jku a běhací protézu, tak moje nejdelší chůze v kuse (bez bolesti a bez berlí) je v řádu desítek metrů. Běh kolem dvaceti kroků…

ALE! Máme termín operace a potom to bude fanfárový u obou! Takže houby zle, už jen měsíc počkat a pak to všechno doběháme. Slibujem.

A druhý důvod je samotný náš vztah.

Mnohé (většinu až všechny) zklamu, ale s Kačkou jsme od sebe. Jsme odstěhovaní a čeká nás rozvod. Kačka si nepřeje (logicky), abych o ní psal. Chápu, že blogýskem jsem se vzdal velké části svého (našeho) soukromí, ale chci udělat maximum pro to, abych to Kačce neudělal zbytečně těžší, než to má. 🙁

Takže tak…

Většinou mám tendenci smutný příspěvky v blogýsku nějak zlehčit ke konci, ale tady se to zrovna vůbec nehodí. Jen vás poprosím, nedělejte unáhlený závěry. Prostě to vemte jako fakt. Život jde dál. Držte nám prosím dál palce, i když teď už každému zvlášť.

Nebojte se nechat mi tu nějakej ten komentář :)