Kačka se chce taky vypsat – X

Já se všem moc omlouvám, vím, že jsem dlouho nic nenapsala, ale teď mě čeká psaní o velmi ošklivých věcech, a kdo by chtěl tohle číst na Vánoce. Zároveň jsem neměla skoro vůbec čas, ne že bych pekla vánoční cukroví, letos jsem to holt nedala, ale rehabilitace jsou velmi časově náročné. Proto to dnes trochu odlehčím, berte to jako dárek k Vánocům. 😀 A teď už zpátky do minulosti.

Dnes máme den před mou velkou operací. Jiřík si zařídil propustku z rehabilitačního oddělení, aby mohl být se mnou. A staví se i má ségra. Moc se na oba těším, a taky hlavně na ten řepový burgr, který mi Pája doveze. 😀 Ne nejen, že tu chtějí u mě být, aby mě rozptýlili, ať nemyslím na to, co mě zítra čeká, ale dnes se má u mě zastavit pan operatér z Ostravy a poskytnout mi informace, jak vše bude probíhat. No a oni u toho chtějí samozřejmě být a případně se zeptat na něco, co já třeba zapomenu.

Pan doktor mi znovu vysvětlil průběh operace, ale tentokrát jsem to dostala černé na bílém. Možná se trochu minul povoláním a mohl z něj být klidně malíř. Vše totiž nakreslil. Bohužel daný obrázek k dispozici nemám, tak to zkusím překreslit v programu malování, ale už teď s určitostí mohu tvrdit, že to takhle doslova nevypadalo. 😀  

Holt ze mě Picasso nebude. 😀 A pardónek, na obrázku to vypadá, že je zraněná noha levá. Tak si to kdyžtak otočte. 😀 Podstatou je, že kromě kosti z lýtka mi budou brát i cévu (na obrázku červená čára). Prý je též nepotřebná a berou ji lidem na operaci křečových žil. No a největší sranda bude, aby se to chytlo a začalo se to poté postupně hojit. Pan doktor danou operaci prováděl již několikrát, srší sebevědomím, což mě vcelku uklidňuje. Dokonce mi vypráví, jak operoval nějakého Rakušáka, který prý nyní leze ferraty. No tak to zní hodně dobře. Na ferraty nemám koule, ale po horách bych ráda chodila, takže super. 

Později se ještě u mě zastavuje mladý doktor z plastické chirurgie, který bude při operaci asistovat. Už u mě byl jednou s panem primářem z traumatologie. Taky velmi sympatický a milý. Ptá se, zdali ještě nemám nějaký dotaz. Napadlo mě, jestli je ženatý. 😀 Ale na to jsem se samozřejmě nezeptala. 😀 S Evičkou jsme se totiž bavily nad tím, že musíme okouknout, zdali má prstýnek. Koumaly jsme to i u jejího ošetřujícího lékaře. Samozřejmě pro naše nezadané kamarádky. Martinko, promiň, měl ho. 😀 

Ráno se budím a říkám si schválně, kdy půjdu na řadu. Tahle operace je plánovaná. Přijel kvůli ní i odborník z daleka, takže ji těžko mohou odložit a nechat mě celý den hladovět, jako už se to párkrát stalo. No a záhy po lavorový hygieně a kontrole mého ošetřujícího lékaře, už přibíhá sestřička a jde mě bandážovat nohu a dát prášek. Světe div se, jdu první na řadu. Jsem zvědavá, jak mě překulí na bok, aby mi zavedli epidurální katetr, který by měl později zabránit bolestem, a na kterém jsme se domluvily s paní anestezioložkou. Mimochodem překulení bylo bolestivější než samotná jehla do zad.

Na sále je zima jako prase, prozatím tam je jen anestezioložka, sanitář, sestřička a můj doktor. Pan operatér asi dorazí, až budu spinkat. A jelikož se tato operace v hradecké nemocnici nikdy nedělala, bude to tu jako v kině. Přijde se podívat asi hodně lidí na mě. Taková pocta. 😀 

Tak jo můžeme jít na to, ale až příště. Chci si Vánoce užít, takže se na mě nezlobte, nevím, kdy se zase ozvu. Trávím je s rodinou, za což jsem moc šťastná. Mamka jako obvykle vyrobí spousty jídla a nakoupí milion dárků. Sejdeme se všichni a užíváme si vánoční pohody a srandy. Je to prostě nejlepší!

Všem veselé Vánoce a šťastný Nový rok!

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn