Author: Kateřina Švihálková

Kačka se chce taky vypsat – XIV

Asi bych správně měla navázat tam, kde jsem minule skončila. Předpokládám, že to asi i očekáváte, ale ne. Dnes budu psát o všem možném, jen ne o mých pokrocích. Možná to nebude mít hlavu ani patu, a už vůbec ne nějakou časovou posloupnost, ale co, jdu do toho. Dnešní psaní bude o vašich komentářích a dotazech. A asi si i trochu zavzpomínám na dřívější časy.Možná si někdo všiml, že už tolik nelajkuju či nereaguju na vaše komentáře, ale věřte, stále je čtu, i když třeba s časovým zpožděním. :( Vím, že nás čte hodně lidí a někteří se třeba ještě neodvážili nám napsat, ale kdyby chtěli, budu ráda,...
Read More

Kačka se chce taky vypsat – XIII

Tak pokračujeme v pokrocích. Sice ještě nestojím bez chodítka, ale i tak jsou posuny vidět. Jako každé ráno byl u mě můj ošetřující lékař a ptal se, jak se daří. Zrovna jsem si čistila zuby, tak měl radost, že sedím. Ale já z toho měla radost hlavně proto, že jsem to šmrdlala pravačkou. :D Každopádně mi oznámil, že paní doktorka z rehabilitačního řeší můj přesun na rehabilitační kliniku, a že to vidí tak za týden, že by mě tam přesunuli. Cože? Za týden? Už? To vážně? No, co si budeme povídat, dosti mě to vyděsilo. Každopádně byla ten den vizita a pan primář řekl, že tak za tři týdny by mě mohl...
Read More

Kačka se chce taky vypsat – XII

Omlouvám se za tu prodlevu, ale jak se snažím postavit na nohy, tak mám čím dál tím méně času. Navíc jsem šíleně pozadu, v realitě je už skoro konec ledna a já jsem teprve někde v půlce září. A to ani nepíšu den po dni jako Jirka. Ale ten si válí šunky doma. :D No jo, blbě kecám, promiň manžílku. :D Tak já jdu radši na to.Mám po operaci a už mě snad znovu kuchat nebudou. Jsem ráda, že jsem zpět ve svém pokoji, ale trochu se bojím, že ten přesun byl unáhlený. Bolí mě na hrudi, kašlu, dávím se a hůř se mi dýchá. Dostávám opět kyslík. Sestřičky mě vítaly, ale zároveň říkaly, že jsem možná na jipc...
Read More

Kačka se chce taky vypsat – XI

Probouzím se, a je mi divně. Mám v puse nějakou trubičku, nemůžu mluvit a vidím rozmazaně. Dopr., co se děje? Kde to jsem? Začínám hrozně panikařit, … To se operace asi nepovedla nebo proč se cítím, tak jak se cítím? Nějaká žena zřejmě sestra si toho všimne a ptá se, zdali mám bolesti. Vychází ze mě jen divné chrčení. Po chvíli mi tedy intubační trubičku vyndávají a postupně se mi hlas vrací. Říkám vyplašeně, že nevidím. Dostane se mi velmi chytré odpovědi: „Tak otevřete oči.“ Věřte, měla jsem je, viděla jsem mlžné obrysy někoho, kdo stojí nade mnou. Předpokládám, že podle toho hlasu, ta ...
Read More

Kačka se chce taky vypsat – X

Já se všem moc omlouvám, vím, že jsem dlouho nic nenapsala, ale teď mě čeká psaní o velmi ošklivých věcech, a kdo by chtěl tohle číst na Vánoce. Zároveň jsem neměla skoro vůbec čas, ne že bych pekla vánoční cukroví, letos jsem to holt nedala, ale rehabilitace jsou velmi časově náročné. Proto to dnes trochu odlehčím, berte to jako dárek k Vánocům. :D A teď už zpátky do minulosti.Dnes máme den před mou velkou operací. Jiřík si zařídil propustku z rehabilitačního oddělení, aby mohl být se mnou. A staví se i má ségra. Moc se na oba těším, a taky hlavně na ten řepový burgr, který mi Pája doveze. :D...
Read More

Kačka se chce taky vypsat – IX

Tak mám týden do operace a nevím, zdali je to strachem z výsledku z ní nebo jak mě rozebrala paní psycholožka, ale je mi zase blbě od žaludku. Nedokážu do sebe nic narvat. Ale bojuji s tím, protože vím, že jíst musím. Ségry mě zásobují fresubinama. Jedná se o proteinové drinky. Pan doktor mi je taky předepsal, ale sestřičky na ně občas zapomenou a hlavně dodávají jinou značku a ty mi moc nejedou. Ono celkově to není nic extra, ale má to v sobě dost živin a jsou vhodné po operacích. A jahoda z nich byla asi nejlepší. Pila jsem je zpočátku 3x denně a pak dávky snižovala....
Read More

Kačka se chce taky vypsat – VIII

Je konec srpna, už tu ležím něco přes měsíc, a tak nějak si říkám, že mi touhle dobou měly začít tréninky. Každopádně dlouho nesmutním, protože jako každý den přiběhne můj doktor a ptá se, jak se mám. Má takovou superschopnost, že přiběhne vždy, když ještě nejsem ani umytá. :D Oznamuje mi, že mě dnes čeká nějaký speciální vyšetření kostí. Z počátku jsem si ten název nemohla zapamatovat, tak jsem říkala něco na s. Byla jsem na tom celkem třikrát, takže pak už jsem chytře věděla, že se jedná o scintigraf. Takový vylepšený vícerozměrný rentgen. Píchli mi injekci s radioaktivní látkou. Lehla jsem ...
Read More

Kačka se chce taky vypsat – VII

Jirka píše do chatu, že ho chtějí za dva dny propustit. Jsem z toho (stejně jako celá rodina) v šoku. No to přeci není možný, vždyť to není ani týden, co mu amputovali nohu! Pokaždé, když za mnou dorazil, tak proběhl nějaký karambol. Buď byl zelený v obličeji, nebo se motal či zakopnul. To snad nemyslí doktoři vážně. Prý je chirurgicky vyřešen a rehabilitaci si má řešit sám, jakmile bude mít protézu. Má dva dny na to, aby se naučil bandážovat, chodit po schodech a další běžný věci. Jak to bude doma zvládat? Doufám, že bude rozumný a půjde k rodičům. Mám o něj starost.  Je to tvrdohlavec, říká ...
Read More

Kačka se chce taky vypsat – VI

Dnes ten článek pojmu trochu jinak. Zaměřím se na mé pokroky, které jsem udělala do mé poslední operace, která se uskutečnila v září. Poté totiž začalo vše od začátku, ale to až jindy. První věc, s kterou jsem se musela smířit, bylo to, že jsem se nedokázala o sebe postarat. Byla jsem upoutaná na lůžko a odkázána na pomoc ostatních. Pro mě to byla jedna z nejtěžších věcí vůbec, protože jsem zvyklá se o sebe starat už od 18ti let. Zaznamenala jsem mezi komentáři, že vás z mé minulosti něco zajímá, ale zatím o tom nechci psát. Jen zmíním, že jsme to neměly se ségrama úplně jednoduché. Děkuji za ...
Read More

Kačka se chce taky vypsat – V

Je ráno a Jirka plete. Když jsem se ho zeptala, jak k tomu přišel, tak mu to prý přinesl jeden jeho hodný kamarád. Děkujeme Davide, opravdu krásná barva vlny. Říkám si, co z toho asi bude, a plánuji, co vše má Jířa vyrobit. No co, když už s tím jednou začal. :D Odpoledne za mnou přišel poprvé o berlích! Pašák! Já měla takovou radost, že bolest byla ta tam. Nééé kecám, bolelo to stále, ale díky němu méně. Sestřička, která v tu chvíli rozdávala léky, se ho ptala, zdali si nechce jít zpět lehnout, že je nějakej zelenej. A on, že radši jo, že se mu trochu motá hlava! Ale ...
Read More