Author: Jiří Švihálek

Malvazinky – 4 – Pohádka o utažené brusli a princezně pachoběžce…

Bruslení a koloběžky! :)Na tohle jsem se fakt těšil! Nebo obával? Spíš těšil! :)Jedeme na Ladronku, kde nám tamnější inline centrum půjčuje kompletní výbavu. Když to holky zařizovaly a volaly jim, že nás sice bude hodně, ale většina v tom nejspíš ujede tak 3 metry (jestli vůbec) a bude to chtít vrátit, tak řekli, že nám to daj zadarmiko. A budou rádi za zmínku na sociálních sítích a tak. S tím jsme samozřejmě nesouhlasili, ale pokud hledáte nejlepší místo, kde si s celou rodinou můžete zablbnout na bruslích, koloběžkách, skateboardech, longboardech nebo pennyboardech, a to včetně veškerého pří...
Read More

Malvazinky – 3 – hurá do vody a na písek!

Na dopolední škole chůze, kam za náma choděj i dva starší pánové, si mě jeden z nich odchytl a stalo se něco, z čeho mám husí kůži pokaždé, když koukám na jeho fotku nebo někomu říkám tenhle příběh. Vašek, kterému je přes 85 let, přišel v březnu o nohu ve stehni. Celý život hrál a trénoval házenou a sezení prostě není pro něj. Jeho doktorka mu ale protézu rozmlouvala. Jestli to má v jeho věku vůbec cenu a tak. Od jeho potomků se k němu dostal Deník jednonožce, který si přečetl, a pak si řekl doktorka nedoktorka, že rozhodně začne s chozením. A začal! Když jsem ho tam potkal, byl teprve pár měs...
Read More

Malvazinky – 2 – Rugby

Jedem na rugby!Pro upřesnění. Jdeme na klasický rugby. Když jsem si teda z vlastní zvědavosti googlil, jak vypadá para rugby, tak je to spíš destruction derby s obrněnejma vozejkama. Míč do klína a srazit ostatní hráče jak kuželky.Na stadionu, kde budem zkoušet “klasický” dvojnožkový rugby, jsme s Adamem první, tak si jdem sednout do klubovny - nasát atmosféru - a co čert nechtěl, měli tam pivo. Takže nasáváme i jedno předtréninkový. :) Potkali jsme tam i naše průvodce dnešním vozembouchovým zážitkem. Kačku a Filipa. Posloucháme o historii a pravidlech rugby. Samozřej...
Read More

Malvazinky – 1 – Začínáme!

Fyzioterapeutka, říkejme jí třeba “Hanina”, mi někdy v červnu řekla, že koncem srpna chystá rehabilitační pobyt ušitej na míru aktivním amputářům. A že bych tam jakože neměl chybět. Sejde se prej super parta lidí a vyzkoušíme spoustu nového. Stačí to jen dát na pojišťovnu. Proč do toho nejít? Takže navštívit praktickou, nechat se prohlédnout a odeslat žádanku na schválení pobytu. Objednávám se u sestřičky na prohlídku, ale ta to nechává až těsně před pobyt, že to pojišťovna do dvou týdnů určitě schválí...… o nějaký čas později ...Je úterý. Včera oficiálně začal rehabilitační pobyt v Malvazinká...
Read More

Pachohejle! Co to k sakru děláš? Pojď radši na kolo…

Čas běží, já doteď neběžel a noha se spíš zhoršuje. V zimě jsem se těšil na jaro a na začátek běhání. Jenže… Čím dál víc mě bolela i obyčejná chůze. Měl jsem pocit, jako bych měl dole na samotným konci pahejlu nekonečnou modřinu. Žádná tam ale vidět nebyla. K večeru už jsem nebyl schopnej nohou ani uzvednout nasazenou protézu a chůze se začla měnit v pirátský pajdání bez používání ohybu kolenního kloubu. Bez berle už radši ani ránu.Bylo potřeba to začít řešit. Po koroně. Jako amputář junior jsem si myslel, že to je prostě špatným lůžkem, a můj protetik “junior” mi to nevyvracel. Takže jsem u n...
Read More

Zbytek března – Tipovačka, nouzový stav, sestřih, došel ten lepší toaleťák, máme rotoped a oznámení…

Otázka z minulaPS: Nechal jsem si vyjet od VZP, kolik za mě zaplatila (léčebný výdaje) za rok 2019. Obsahuje to všechny operace, převozy, léky, rehabilitace, pomůcky (i protézy)…Odpověď na tipovačku je: 0 Kč Tolik jsem stál VZP kvůli nehodě. A to 94 tisíc z toho je noha, kterou jsem na sobě neměl a nejspíš ani mít nebudu, pokud vše klapne. Hlavní operace stála 85 tisíc. Dostal jsem nějaký tři “medikamenty” dohromady za 26 tisíc. Jinak nic co by vybočovalo. Takže vaše tipy byly dost přestřelený, ale já se nedivím, protože naše byly taky. :)Člověk by si řekl, že by mi tam tu X3jku m...
Read More

2 222 kilometrů za Sebíka!

Z firmy Otto Bock se stala moje srdcovka! :) Nejdřív to teda byla jen nohovka, ale to dost rychle prorostlo právě až k srdci! - Láska tedy prošla konečníkem, žaludkem a hurá do srdce. Každopádně jsem neuvěřitelně šťastnej, že mi nechají jedno místo v jejich osmičlenným týmu, a budu tak moc spolu s nima šlapat 2 222 kilometrů po celý Český republice. Doslova celý. Mrkejte... Startujeme v úterý 28. 7. dopolede. Složení týmu se dozvíte nejlíp ze sledování nonstop online streamu. Ale pro nedočkavé nás někdo blejsknul a následně to překreslil pastelkama. ...
Read More

Březen – Noha cvaká! Pachopivo! :D Korona, kostička, koleno a křižovatka

Je prvního března a telefon mi pípnul, že pro mě má “sportovní” statistiku za únor.Na “běžeckým” pásu v posilovně jsem nachodil 123 km. To by šlo. Až to jednou zase pípne a ukáže, že mám naběhanejch 250+ km za měsíc, tak budu spokojenej. Ségra nad těma kilometrama žasne a chce se přidat na moje pásování. Opět se ukazuju jako hodnej bratr a dovoluju jí to. Holt ten Netflix dohoním po večerech a ne při chůzi na pásu.A že na svoje sourozence myslím i při cvičení dokazuje tahle fotka. Tohle konkrétně je nakreslený změnou náklonu (chůze do kopce) speciálně pro bráchu. :-* ...
Read More

Konec února – Malování, magnéska a explozivní pirožek

Ségra se stěhuje na vesnici a její starej byt je potřeba přemalovat. Co bych to byl za bratra, kdybych nenabídl svou a tátovu pomoc. :D Nooooo a co bych to byl za super hodnýho bratra, kdybych jí tím nepřidělal ještě víc práce. :D Ono se to totiž namalovalo z půlky jednou barvou a druhej den, když tam naběhla druhá jednotka malovačů (já a táta), tak se otevřela jiná pixla a světe div se. Není bílá jako bílá. :D Takže se malovalo znovu. Rád jsem pomohl, sestři. :D Doma koukám do mailu a jen zírám. Přišla mi nominace od Magnesia Litera jako blog roku. TVL, cože? Anketu znám, jen jsem ...
Read More

Fitness den pro amputovaný – Malvazinky

Geniumko jsem si odzkoušel a je boží, mám se fakt na co těšit. Škoda, že jsem ho vrátil, teď jsem zpět na polofunkčním Kenevu (důchodcovský koleno) a jelikož ho mám za chvilku vracet, tak jsem odmítl odevzdat ho na servis a radši s ním budu ten měsíc ještě brázdit pardubický chodníky, aby mi náhodou něco neuteklo. Protetik mě straší, že jakmile se postavím na mechanický koleno, který mám ofiko od pojišťovny (a který jsem nikdy neviděl) tak se slušně řečeno poseru. Ale já se na něj trochu těším. Protože jen díky tomu zjistím, jak úžasný tyhle bionický věci jsou. Třeba to je přeceňovaný, žejo?Př...
Read More