Nejnovější (a nejspíš i nejdelší) rozhovor právě vyšel pod taktovkou mojí univerzity Pokud se v tomhle úmorným vedru chcete ještě víc zapotit při poslechu koktání a přeřeků jednoho šaška, tak směle do toho A dejte mi pak prosím vědět, jaký to bylo... jestli to mám poslouchat nebo ne Jinak (pro posluchače) chci doplnit pokračování příběhu o dovolené (z podcastu)... konkrétně tři "perličky"...https://youtu.be/9IQvanTrEJ8 Jízda na motorce s nadkolenní protézou. Jde to krásně. Teda... jízda jde krásně. Zastavování (krizový brždění) je trochu oříšek. V teorii si vše v hlavě perfektně připravíte ...

V létě 2021 jsem si díky Adapted vyzkoušel wakeboarding a to mě jenom utvrdilo v tom, jak moc se těším na zimu a na snowboard! Neříkám, že jsem v tom byl před nehodou kdovíjak dobrej, ale uměl jsem zatočit a zabrzdit tam, kde jsem potřeboval, a to je pro mě tak nějak dostačující.Na speciální lyžařskej kurz pro amputáře jsem se hlásil už před rokem, ale bolestivej pahejl, covid, operace a znovu bolestivej pahejl mi do toho hodily vidle.I letos to bylo ohrožený, protože termín kurzu byl dost těsně po operaci, ale přihlásil jsem se a doufal, že to nějak klapne. Důležitý bylo nepodcenit přípravu. ...

Že bejt amputářem nebude prdel, jsem pochopil relativně brzo, ale že to bude občas i otrava, to člověku dochází až časem. Hlavně teda amputářem juniorem.To znamená takovej ten vocas, kterýho pahejl bolí, nedá se na něm pořádně stát, nemá ještě dokonalý lůžko, takže se mu dobře chodí jen z bytu do auta a na cokoliv delšího bere hůlku.Rok po nehodě jsem musel na revizní operaci pahýlu (cca 8. 9. 2020), protože mi tam začala růst kost. Otevřeli mě, zkrátili kost a zašili.Po dvou měsících od operace jsem se bolestí (v prej opraveným pahejlu) hroutil v bolestech. Prej těch pár měsíců od operace ješ...

Tento článek jsem napsal pro blog aktualne.czZkuste si poškrábat koleno, když ho nemáte. Švihálek popisuje nové výzvy po amputaci...Začátky jsou těžké. Každý to zná a ani čerstvě "odmaturovaní" jednonožci nejsou výjimkou. Tolik nových výzev. Kromě sezení na zadku je vlastně všechno nové, jiné a svým způsobem úloha, kterou se snažíme zdokonalovat tak, aby pro nás časem byla nezajímavě jednoduchá. Než se z juniorní pozice stane senior, trvá to třeba pět let každodenního tréninku.Bez odpočinku. Nejde si totiž říct, že dneska na to kašlu a použiju obě vlastní nohy. První dva měsíce od ztráty pěti ...

28. 10. - Tak jak dál?Na nohu to očividně ještě pár dní (týdnů?) nebude. Takže je odložená v koutě pokoje, jako Bejby z Hříšnýho tance. Dokonce jí i slibuju, že tam dlouho sedět nebude! Nasazuju si ji každej den, aby se pachohejl pomalu omačkával a zvykal si na pevné objetí plné lásky, plastu a gumy po dobu nucenýho homeofficu, protože korona po pauze na volby opět udeřila. Takže v ní několik hodin jen sedím, tlačí mě kraje lůžka do zadku a když potřebuju někam odejít, beru berle a nohu tak nějak vleču s sebou. Připadám si hůř než po amputaci.Minulý týden mi na kontrole na ortopedii napsal dok...

Měsíc po reoperaci (3.10.2020)Jizva už se pěkně zhojila a jediný, co se dá ďoubat, je ten prostředek. I tak je ale neuvěřitelný, jak se lidská kůže dokáže spojit, necelej měsíc od kompletního rozřezání.Jak dny plynou, říkám si, že už ukončím neschopenku a půjdu do práce, protože se bojím, že nám korona zase nařídí homeoffice a já budu opět odříznutej od lidí. :/ Občas se zkouším postavit do starýho lůžka. Vím, že nesedí a ani nemůže, protože se pachohejl operací změnil, ale malej obrázek o tom, jak noha zvládá nebo nezvládá zátěž, si díky tom...

 Varování… tenhle článek obsahuje hoooodně fotek jizvy. Na první pohled jsou skryté, takže čtení je pro vás bezpečné, ale připravujete se o parádní dávku hnusu. Váš boj… :) Domaaaaa (18. září 2020)Sundávání stehů má proběhnout 12 dní od operace. To je, co? Když se občas odřu, tak se mi to hojí snad i dýlejc a vůůůbec to nesouvisí s tím, že si to pořád škrábu a žádnej strup nenechám na pokoji… ale před pár dny kompletně otevřená noha a stehy už můžou jít ven? Ok, no. Objednávám se k praktický. Sestřička je z toho docela v šoku, protože začíná druhá vlna korony a jsou z toho asi pěkně vyčerpaný....

Pondělí (14. září 2020)Tak dneska ještě nejdu domů. Zkoušel jsem doktora přemluvit, ale ten nejhlavnější tu v pátek nebyl, takže se nestihly vyřídit propouštěcí zprávy, a hlavně! Zejtra je k snídani jahodovej termix. To mi mohlo bejt jasný, že se tý růžový lahůdce nevyhnu. A just ji sním! A pak půjdu domů! :)Po dnešním rehabilitačním cvičení (v posteli) mi bandáž úplně slezla, tak sestřičce navrhuju, že bych si rovnou teda dal sprchu, když to je dole a pak novej převaz. Souhlasí, ale že prej nejdřív dáme ten převaz. Voděodolnej. Zároveň si fotím nohu pro budoucí porovnání otoku. ...

Pátek (11. září 2020)Probouzím se na samotce.  Mám si teď postel odtlačit zpět na pokoj nebo hrát mrtvýho? Noha pobolívá, ale není to tak hrozný. Záda ale bolej fest. Začínám se protahovat.Přichází sestřička, že mě odtlačej zpět na pokoj. Cestou si odskakuju na WC. Už pět dní jsem nebyl na velký a ani teď to neklapne.Opiát si ráno nenechávám dát. Zkusím jen paracetamol s tramalem a sleduju, jak se v kapačce tvořej krásný bublinky, a fandím jim, ať vydržej co nejdýl.https://pacholek.com/wp-content/uploads/IMG_3378.mp4Nakonec ale vždycky jedna praskne a vezme s sebou i ...

Čtvrtek (10. září 2020)Budím se spolu s rozraženejma dveřma a novým čajem v termosce. To by šlo! Do růžova. Do krapet zlámanýho růžova. :)Přichází sestra, že mě dnes čeká převaz. Poprvé uvidím novýho jizváka! Ale to až po velký vizitě. Aha. Takže tamto předtím nebyla velká vizita? Očividně ne. Tentokrát tu bylo tolik doktorů, že se do naší cimřičky ani nevešli a stražili uši až z chodby. Na vizitě se nedozvídám nic novýho. Pomalu se ale připravuju na téma “kdy mě pustěj”. Tak zhruba za dva dny se zeptám. Možná za tři. Ale šel bych domů klidně hned, kdyby to nebolelo...Po vizitě přichází sestra...